Výuka na dálku v převrácené třídě

V předchozích článcích jsem se o převrácené třídě již několikrát zmínil. Teď se pokusím ji vzít jako hlavní téma a vysvětlit její přínosy a rizika. Na webu je mnoho materiálů, které tento způsob výuky propagují, jen mám pocit, že se až příliš orientují na pozitiva. Jenže tak jednoduché to není. Jedna strana mince je vyzkoušení metody v praxi, druhá v promyšleném zapojení do výukového systému. Můj popis je o matematice, ale na předmětu nezáleží. Zkušený didaktik si ve svém oboru vždy najde správnou cestu. 

Vyučovat tímto způsobem je velmi náročné na přípravu. Nejde jen o vytváření materiálů ke studiu, ale o celou koncepci. Výhodou je zkušenost v projektovém řízení. Jestliže úkol pojmu jako cíl projektu, lépe se sledují všechny výukové aspekty. Učitel, který žáky vede k samostatnosti i v běžné třídě, má snazší výchozí pozici. Velká část výuky metodou převrácené třídy se odehrává mimo školu, což se týká žáků i učitelů. I s tím je třeba počítat zejména při plánování termínů, proto by mělo mít plnění úkolů harmonogram.

Klasickou ukázkou jsou laboratorní cvičení. Když pominu, že jde o již probrané téma, které je třeba podpořit experimentálně, mám ideální prostor pro zapojení metody převrácené třídy. Žáci dostanou v dostatečném časovém předstihu zadání praktického úkolu a potřebné studijní zdroje. Forma je na učiteli a v tomto případě nejde o online výuku, nýbrž o skupinovou práci v učebně. Na laboratorní cvičení žáci přijdou s tím, že ví, co mají ověřovat, co budou potřebovat a k čemu by měli dojít. Učitel je pouze průvodcem a rádcem během celého cvičení. Je zřejmé, že bez motivace k přípravě to nemůže fungovat. Ale použití podobných metod je o návycích, nikoli o jednorázovém pokusu.

Převrácená třída

Převrácená třída vyžaduje systém

Struktura metody může být poměrně jednoduchá. Čím jasnější pravidla zavedu, tím více se mohu věnovat smyslu úkolu, potřebným materiálům, formě komunikace a hodnocení. Jde o rozlišení tvrdých a měkkých dovedností.

Úkol

Já vidím podstatu převrácené třídy (flipped classroom) v asynchronním přístupu. V době výuky na dálku jde o logický krok, protože se velmi dobře pracuje s harmonogramem. Proto má úkol dlouhodobější a rozsáhlejší cíl než jen výsledky. Zadám jej včetně termínu. Neměl by být samoúčelný, ale sebevzdělávací. Rozdíl proti běžnému zadání ve třídě je zřejmý, tady neprocvičujeme probranou látku, ale úkolem se žáci učí novou. 

Obsahově by měl být vysvětlen tak, aby vyžadoval co nejméně doplňujících dotazů. Vždyť to znáte, zadáte ve třídě samostatnou práci a za chvíli se někdo zeptá na nejasnosti. Musím se snažit jít případným otázkám naproti. Rozsáhlost cíle není v obtížnosti nebo množství, ale v propojení s dalšími aktivitami, např. s online konzultací. Takže úkol je zadán. 

Studijní prostředky

Pro splnění úkolu žáci potřebují z něčeho vycházet. Nejčastěji se uvádějí videa, texty a obrázky, já to vnímám stejně. Na Internetu najdeme hodně materiálů, jednak díky různým projektům škol máme k dispozici metodické práce učitelů, jednak existují i oficiální úložiště (např. rvp.cz, kvkskoly.cz, …). Podstatné je, jestli mi vyhovují. Pokud ano, ušetřím hodně času. 

Nejčastěji se doporučují videa. Opět máme k dispozici osvědčené zdroje (např. Khanova škola). Jenže já tu vidím riziko. Žáci jsou zvyklí na můj styl výkladu včetně intonace, důrazu na podstatné body, opakování kritických vysvětlení z jiného pohledu i na občasné poznámky. Co s tím? 

Převrácená třída a video

Zbývá jediná možnost, videa natočím sám.  Vlastně proč ne? Technicky to umím, úložiště mám a podklady rovněž. Stačí se zbavit ostychu a začít. Za dobu jarní krize jsem natočil několik desítek videí. Jsou velmi subjektivní, zcela jistě ne pro širokou veřejnost, ale je v nich můj přístup, na který jsou žáci zvyklí. Mají je k dispozici po celou dobu. 

Online konzultace

Žáci mají zadaný úkol (dejme tomu na jeden až dva  týdny), dostatek podkladů pro jeho splnění a mohou začít. Jenže přichází chvíle, kdy se při běžné výuce v hodině přihlásí a zeptají na konkrétní problém. Teď ale ve třídě nejsme. Proto musí vědět, že mohou klást dotazy vzdáleným přístupem.

Opět preferuji asynchronní způsob (např. email nebo dotazníkový formulář). Proč? I když mohu využít synchronní chat nebo hovor, je zde riziko, že se otázky budou opakovat. Nezapomeňme, že žáci o sobě neví. Já ale mohu zareagovat tak, že natočím doplňující video nebo připojím text pro celou skupinu. 

Po několika dnech naplánuji online setkání. Jeho podstata není v novém výkladu (ten již mají díky podkladům), ale v odpovědích na otázky a upozornění na rizika nebo specifika při řešení. 

Hodnocení úkolu

Jak podobně zpracované úkoly hodnotit? Je to velmi obtížné, jednak mám v podvědomí, že někteří žáci možná spolupracovali nad rámec korektnosti (zkrátka opisují), jednak je problematické podobnému úkolu dát správnou váhu ve srovnání s testy nebo písemkami. Je to asi opravdu záležitost formativního hodnocení, kdy sledujeme spíše proces než výsledek (o tom až někdy příště). 

Mohu dát za neodevzdaný úkol horší známku, třeba i pětku? Proč ne? Nehodnotím výsledek, ale cestu k němu. Pokud jej nemám, jde o nesplněný poměrně zásadní dílčí cíl. Je ale na každém kantorovi, co uzná za vhodné. V každém případě využívám jako vstupní tvrdou metriku vážený průměr. A auditivně přistupuji k hodnocení na jeho základě a dalších podmínek. 

Zpětná vazba

Nikdo nemá recept na bezchybnost a dokonalost. Získávat feedback od žáků je důležité. Je úplně jedno, jestli použiji nějaký dotazník nebo neformální povídání. Jde mi hlavně o zjištění, jak dalece je tento způsob efektivní. 

Přínosy a rizika převrácené třídy

Asynchronní přístup preferuje individuální přístup každého žáka. Úkol je dlouhodobější a každý má dostatek času na jeho splnění. Při řešení úkolu se žáci sami učí, jejich práce není pouze o procvičování a opakování. Bohužel, jsou tací, kteří jej stejně nechají na poslední chvíli, popř. opíší.  Výraznou roli zde hraje motivace na obou stranách a existují postupy, jak ji postupně vytvářet. Viz výše uvedená laboratorní cvičení nebo práce s předem zadanými texty. 

Díky tvorbě materiálů si vytvářím zajímavé portfolio, které mohu využívat i v budoucnu. Jenže mne stojí výrazně více času, než mi umožňuje úvazek v nepřímé pedagogické činnosti (čas na přípravy). Při výuce na dálku to šlo, ale při běžném procesu? 

Převrácená třída

Způsob, jakým se učitelé vypořádali s krizovou situací, byl velmi zodpovědný a je otázkou zda to veřejnost dokáže dostatečně ocenit. Vím, kolik kantorů absolvovalo v posledních letech naše semináře o různých elearningových a cloudových platformách. Existuje ale riziko, kdy různí učitelé v rámci jedné školy používají různé nástroje. Každý z nich má nějaký zaběhnutý ICT styl, ale z pohledu žáka to může být dost složité. I on potřebuje jednoduché technické řešení. Pokud bych chtěl učit metodou převrácené třídy v běžné výuce, je zbytečné to v technické rovině přehánět.

Je skvělé, že mne nemusí zajímat, jestli vyučuji frontálně, nebo konstruktivně. To opravdu není podstatné, převrácená třída se přirozeně ocitá mezi různými pedagogickými směry. V podstatě zde oba mediálně vděčné pojmy ztrácejí význam. Každý si časem najdeme svoji cestu. Pro mne hrají mnohem větší roli empatie nebo flexibilita. A přesvědčení, že tvořit pedagogicky mohu pouze tehdy, když tomu, co učím, sám dobře rozumím.

Aby měla metoda smysl, musí být součástí mého systému. Je to jako CLIL, vyzkoušet jej je bezvadné, pokud se ale nerealizuje pravidelně, jde spíše o efekt než o efektivitu. Tady byl systémový přístup vyvolán vnějšími vlivy, jednak zavřením škol, jednak různými podmínkami na straně žáků. Převrácená třída je hodně náročná na celkovou strukturu a vyžaduje koncepční přístup. Tím spíše, že bylo třeba hlídat technologickou jednoduchost a přímočarost (čím méně nástrojů, tím lépe).

Závěr

Pro výuku na dálku jsem zvolil z mého pohledu nejjednodušší a nejdostupnější  způsob. To už vím, protože zpětnou vazbu mám. Jednotný technologický ekosystém je základ, jeho obsah odpovídá tomu, co jsem plánoval. A pokud bych měl shrnout nároky na kantora? Dovednost v ICT, znalost vyučovaného předmětu včetně jeho didaktiky, zkušenost, empatie a schopnost plánovat. A nakonec dostatek času. 

Autor: Petr Chlebek