Kvůli uzavření škol a mimořádné situaci u nás jsme se museli tak jako většina škol rozhodnout, jakým způsobem budeme žáky vzdělávat „na dálku“.

Vedení školy rozhodlo o zapojení školního webu na platformě Google, kam jsme ihned od 16. 3. zadávali každý týden po jednotlivých třídách úkoly na každý předmět a každé pondělí je pravidelně publikovali a stále v tom pokračujeme. Předpokládali jsme, že většina rodin našich žáků má přístup na Internet, našly se ale samozřejmě i výjimky. S těmi se pak třídní učitelé spojovali individuálně a řešili dodání úkolů v náhradních možnostech – přes WhatsApp, telefonicky nebo si vyzvedli úkoly v papírové podobě v sekretariátu školy.

 

Jenže po 14 dnech jsme zjistili, že uzavření škol bude dlouhodobější a školní web nemůže být jediným zdrojem vzdělávání na dálku, a tak vedení rozhodlo o online vyučování. Ideální řešení bylo zůstat ve stejném prostředí a vybrat tedy Google Meet. Ředitelka zřídila všem žákům naší školy e-mailové adresy na Google, přes které jsme je my učitelé pravidelně zvali a i nadále zveme k online výuce. Pozvánku posíláme přes Google kalendář.

 Frekvence online výuky byla nastavena na 1. stupni třikrát týdně – pondělí, středa, pátek dopoledne a úterý a čtvrtek byly vyhrazeny pro odpolední konzultace pro rodiče.

Před první výukou jsme samozřejmě my učitelé „trénovali“ – bylo to pro nás něco nového, zkoušeli jsme takto první poradu po uzavření – jako videokonferenci a navzájem se od sebe učili a sdělovali si dojmy. Všichni učitelé na naší škole jsou vybaveni vlastním notebookem, samozřejmě se lišilo připojení wifi, které bylo v této době značně přetížené.

Učím prvňáky

Na začátku se zdálo, že pro prvňáky bude uzavření škol největším problémem. V březnu jsme vázaně slabikovali, uměli jsme asi tři čtvrtiny abecedy a v matematice jsme se zrovna posouvali do druhé desítky.

První připojení bylo 25. března. Rodiče to zvládli dobře, před tím jsme s některými řešili přihlášení, někteří neměli staženou aplikaci Google Meet. Technické vybavení bylo ve většině domácností dostačující, největší problémy řešily rodiny, ve kterých byly třeba tři děti na 1. stupni a online výuka probíhala ve stejnou dobu. Těm, kdo řešili nedostačující technické vybavení, škola nabídla zapůjčení školních počítačů. Nikdo z nich však tuto nabídku nevyužil.

Od začátku jsme to měli nastaveno tak, že online výuka je dobrovolná a kdo se jí nebude pravidelně zúčastňovat, musí si učivo doplňovat podle školního webu.

Z obou prvních tříd se pravidelně přihlašovala většina dětí – z 28 dětí průměrně 23. S ostatními žáky jsme byli přes jejich rodiče v pravidelném kontaktu – posílali nám zvukové nahrávky čtení, cvičení, recitace básniček či vyfocené stránky z písanky přes WhatsApp.

  Když jsme se s prvňáky poprvé připojili, tak všichni byli rádi, že se slyší a vidí. Ukazovali si vypadané zuby, hračky a navzájem jsme si sdělovali své zážitky a zkušenosti v době uzavření škol.

  Hned po prvním připojení bylo jasné, že aby online výuka mohla v klidu probíhat, budou muset mít všichni žáci vypnutý zvuk. To byla práce rodičů, kdy jsme s nimi společně v době odpolední konzultace řešili, jaké podmínky by bylo dobré, aby svým dětem k online výuce vytvořili:

• místnost, ve které budou samy;
• domácí zvířectvo/ptáci, štěkající psi…/ a mladší sourozenci budou v jiné místnosti za zavřenými dveřmi;
• ukáží dětem, jak se na jejich přístroji zapíná zvuk, protože já, jako učitel, mohu žákům zvuk na dálku vypnout, ale už ne zapnout;
• ukáží dětem, kde je chat a zkusí si do něj něco napsat;
• vysvětlí dětem, že když budou mít špatné připojení a náhodou se buď vypnou nebo se budou „sekat“, tak poprosí o pomoc někoho dospělého, kdo je doma a nebudou zmatkovat;
• nebudou dětem radit – říkat a našeptávat jim správné odpovědi a že udrží nervy na uzdě, i když se jim už bude zdát, že to nevydrží…;
• nebudou si vypínat kameru.

Tyto podmínky jsme na dálku postupně dolaďovali a upřesňovali. Některé se dařilo plně respektovat, někdy to rodiče nevydrželi a nápověda byla slyšet výrazně.

Postupně, když už žáci zvládli chat, jsme jim začali posílat přes Google Formuláře připravené krátké testy (právě odkazem do chatu), které byli schopni udělat okamžitě a my jsme měli rychlou zpětnou vazbu o jejich zvládnutí.

Tyto testy nám posílala zpět většina žáků, problémy s nimi měli většinou ti, kteří se přihlašovali přes mobil.

Hodně jsme také k výuce využívali Sdílení obrazovky. Když jsme chtěli dětem ukázat nějakou fotografii, obrázek, nebo aby si přepsaly např. příklady či slova.

   V online výuce jsme se postupně zdokonalovali, ale u některých žáků bylo vidět, že to není ono a někteří mě naopak mile překvapili, že jim tento způsob vyhovuje. Celkově musím říct, že žáci, kteří fungují ve škole, fungovali i při online výuce a platí to i obráceně. Kdo je ve škole nepozorný, hledal nás i tady.

Autorka: Šárka Flesarová