Pro normální smrtelníky slovo neznámé. Pro zasvěcené úžasná zábava. Troufnu si ji nazvat legální drogou, na které jsem již druhým rokem čím dál víc závislá.
Teď vážně. Není problém si vyhledat oficiální stránky geocachingu – www.geocaching.com, kde naleznete vše potřebné. Ale co tam určitě nenajdete, jsou pocity, které zapálený kačer (člověk, který geocaching provozuje) při lovu (hledání) kešek (krabiček, schránek) prožívá. Tato hra vznikla v roce 2000 v USA. Dnes jsou po celém světě přibližně dva miliony aktivních keší a pět milionů hráčů, kteří této hře podlehli. Ti se pomocí souřadnic a GPS přístroje (mobilu) dostanou na určené místo, kde se keška ukrývá. Geocaching nabízí mnoho otázek, odpovědi zároveň ukazují, jak lze zábavu začlenit do edukativního procesu nenásilně a s motivací.
Kdo je těch 5 milionů „bláznů“?
Rodiče s malými dětmi, žáci, dospělí, senioři… Ty všechny spojuje velká touha po dobrodružství. Geocaching není masovou záležitostí a lidé jej provozují pro své potěšení. Z vlastní pedagogické praxe mám vyzkoušeno, že tato aktivita nabízí obrovské možnosti zpestření výuky. Díky své aprobaci tělesná výchova a zeměpis jsem často se studenty na různých akcích (kurzech, výletech, exkurzích, soutěžích). GPS mám vždy při sobě a pokaždé se najde skupinka nadšenců, kteří se vydávají se mnou na lov pokladů.
Co se studenti při této zábavné hře naučí?
Naučí se vyhledávat potřebné informace na počítači, pracovat s GPS, orientovat se v terénu. Zdokonalí se v angličtině. Díky geocachingu se podívají na řadu zajímavých míst v naší zemi i v zahraničí spojených s historii, přírodou či geologií. Zároveň si ještě posílí svou fyzickou zdatnost.
Co kromě zápalu pro tuto hru je potřeba udělat?
Zaregistrovat se na stránkách www.geocaching.com, pořídit si GPS nebo mobilní telefon, který geocaching podporuje a ovládat základní dovednosti práce na PC.
A jak probíhá takový odlov kešky?
Nejprve si vyhledáte lokalitu, kde chcete lovit. Vyberete si vhodnou kešku, prostudujete listing (popis) a stáhnete si informace do GPS. Potom následuje vlastní odlov v terénu. Při nálezu provedete zápis do logbooku (zápisníku), který je v krabičce uložen, kešku vrátíte na své místo a řádně zamaskujete. Po návratu domů svůj nález na počítači zalogujete (provedete zápis). Každý správný kačer dodržuje psaná i nepsaná pravidla hry. Při lovu se chová nenápadně, aby nebyl spatřen mudly.
Kdo jsou mudlové?
Pro milovníky Harryho Pottera to jsou motáci, neznalí magických schopností. Pro lidi počítačově gramotné je Moodle e-learningové prostředí podporující výuku a pro kačery jsou mudlové lidi, kteří neví „o co jde“.
Lze poznat na první pohled kačera?
Obyčejný mudla nemá zdání, ale zkušený kačer ho pozná okamžitě. Kačer se pohybuje obvykle sám. Po ruce má GPS a nepozorovaně zkoumá terén. Na lov se vydávají běžně i celé rodiny. Děti mají na výletě jasný cíl. Najít poklad a to je opravdu baví. Často je třeba k úspěšnému lovu použít geopřibližovadlo (kolo, běžky, loď, auto).
Kačer (začátečník) loví v přírodě, ve městě a vybírá si výhradně tradičky (kešky nízké obtížnosti). Středně pokročilý kačer má již vyšší cíle. Vybírá si kešky vyšší obtížnosti a troufne si i na jednoduchou multinu nebo misterku (druh kešky). Zkušený kačer vyhledává adrenalin. Loví prakticky neustále a za každého počasí. Běžně šplhá po stromech, leze po skalách, brodí se v bažinách, loví v noci s čelovkou, plave v řece, potápí se, luští šifry, hlavolamy, počítá složité matematické úlohy. Mobil prakticky vůbec nevypíná. V noci si ho strká pod polštář. To pro případ, kdyby náhodou pípla nová keška! Třeba v pět hodin ráno, to potom rychle na sebe hodí co má právě po ruce a vyráží! Aby získal FTF (first to found) – první nález. Ten se mezi kačery cení. Vybírá si nejraději kešky obtížnosti 4 – 5 (maximum). Kačeři často pořádají eventy (setkání) v určitém duchu, kde mají možnost si popovídat a vzájemně se poznat.
Kdo kešky zakládá?
Kešky si zakládají kačeři sami. I tady platí určitá pravila a jde většinou o kačery mazáky, kteří jsou zkušení. Kešky by se měly zakládat výhradně na zajímavá a méně frekventovaná místa.
A co dodat na závěr?
Pokud vás tento článek neodradil a naopak vás geocaching zaujal, tak nastal ten správný okamžik začít! Doporučuji si najít ve svém okolí nějakého zkušeného kačera, který bude ochoten vás „zaučit“. Můžete se obrátit přímo na mne, ráda vám poradím. Potom již stačí nasednout na kolo, zadat souřadnice a vyrazit.
Geocaching ve školní praxi – osobní zkušenost
Jazykový kurz (Melchiorova Huť, květen 2012)
Naše škola již několik let nabízí studentům 2. ročníku anglický jazykový kurz. Tohoto kurzu se účastní z naší školy dva učitelé anglického jazyka, jazykový mluvčí z Irska a učitel pro sportovní a volnočasové aktivity během pobytu. Kurz je zpravidla pětidenní. Studenti mají v blocích intenzivní dopolední a odpolední výuku angličtiny.
V letošním roce jsem si mimo jiné připravila lekci geocachingu (viz příloha). Studentům jsem nejprve spustila jednoduchou prezentaci, poté jsme si na Internetu prohlédli oficiální stránky geocachingu, nastudovali jsme kešky v okolí, konfrontovali GPS s mapou a v době osobního volna vyrazili do terénu. Geocaching je výborný mezipředmětový článek (v tomto případě anglický jazyk, geografie, sport).
Autorka: Dana Ančincová