Při sledování všech změn, které se pro zkvalitnění výuky na 1. stupni neustále a postupně dějí, jsem se mimo jiné seznámila s programem Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Měla jsem tu čest se účastnit seminářů s člověkem, který byl u zrodu tohoto programu u nás a začal ho v České republice prosazovat. 

Tento program vychází z konstruktivizmu a v žádném případě neznamená, že budou děti něco kritizovat. Naopak vede žáky pomocí vhodně zvolených metod k tomu, aby se pokoušeli vědomosti získat sami, aby přemýšleli „nad myšlenkou“, přezkoumali ji a snažili se ji porovnávat s tím, co už díky svým životním zkušenostem znají a vědí. To vše pod vedením učitele – manažera. Žáci se tak učí kriticky myslet, nad problémy uvažovat, lépe své myšlenky formulovat a volit si tak cíle pro své další vzdělávání a rozvoj své osobnosti. Člověk jen žasne, jak dokáží přemýšlet nad zadanými úkoly, sdělovat své názory svým vrstevníkům a co je hlavní – vyslechnout si jejich názor a dokázat jej akceptovat. Hodiny jsou zábavné, čas utíká velmi rychle a žáci jsou vtaženi do školního dění naplno.

Aby se naši žáci úspěšně vzdělávali, je nezbytné, aby uměli pracovat s textem. Text nás provází celým naším životem, čím dříve se s ním naučíme pracovat a správně ho vnímat, tím dříve se nám otevřou brány vědění. Čtení je základním prostředkem pro získávání informací po celý život. Nestačí se tedy naučit jen číst, ale žáci se musí naučit o textech přemýšlet a rozumět jim. Člověk je tvor zvídavý, to je jedna ze základních vlastností života. O všem novém se chce dozvědět více. Do procesu vnímání textu – něco nového se dozvídám – se vpravují pozorným čtením, kdy prohlubují vlastní myšlenky a postoje, nad textem debatují, někdy nesouhlasí, přijímají a předávají myšlenky ostatním a vytváří si nějaké postoje.

Zde uvedu příklad z mého učitelského života. Moji žáci při návštěvě knihovny (téma František Nepil) vyslechli příběh O datlovi. Na jeho základě měli pochopit, proč mají datlové červenou čepičku. Příběh je ve zkratce o tom, že kdysi dávno žil datel, který měl rád nádraží a pana výpravčího. Tomu jednoho dne odnesl v zobáku čepičku a od té doby mají datlové červenou čepičku. Po přečtení příběhu se zvedl les rukou a děti kladly otázky typu: Jak ji tak malý ptáček unesl? Jak si ji mohl umístit na hlavu? Proč musejí mít červenou čepičku všichni datlové, když pana výpravčího a nádraží měl rád pouze jeden? Jasný příklad toho, že kriticky uvažovaly nad textem, že vycházely ze svých životních zkušeností.

Z této návštěvy knihovny musím vzpomenout ještě jeden moment, který byl velmi zajímavý. Paní knihovnice žáky seznamovala s knihou Františka Nepila Pět báječných strýčků. Opět jim stručně sdělila, že obsah tkví v tom, že holčička odjede na hory s tatínkem a jeho pěti kamarády. Na horách onemocní a tatínek a strýčkové se o ni starají. Ukázala jim obal knihy a opět letěly ruce s dotazy nahoru. Proč je na obalu knihy čert? To má být tatínek? Jsou tu strýčkové, holčička, ale ten čert, já si tatínka představuji jinak, co vy? Můj taťka je sportovec, můj někdy klaun, ale čert, proč čert? Bylo krásné pozorovat a poslouchat diskusi, která se rozvinula jen nad obalem této knihy. Knihu jsme si poté z knihovny půjčili a přišli jsme záhadě s čertem na kloub.

Po příchodu dětí do školy je třeba dbát na to, aby se zvídavost dětí nezastavila. Je třeba dát důraz na kladení otázek a vnímat a věnovat pozornost odpovědím. Děti je třeba zapojit do aktivního myšlení, které u nich rozvíjí vyšší myšlenkové pochody – analýzu, syntézu a hodnocení.

Mezi metody rozvíjející kritické myšlení patří např. myšlenková mapa, klíčová slova, volné psaní, řízené čtení s diskuzí, párové čtení, čtení s předvídáním nebo čtení v rolích. Děti mají tyto metody rády a často samy evokují jejich použití v hodině.  Pro učitele je cenné zaznamenat si jejich myšlenky a postoje,  např. na zvukový záznam, nebo si uchovat písemnost, která na základě použití těchto metod vznikne.

Metody je možné zařazovat již od 1. ročníku, kdy žáci formulují své myšlenky pouze ústně. Až později, kdy se přidružuje dovednost psaní, je začnou formulovat také písemně. Je třeba volit je  tak, aby byly přiměřené věku, vhodné pro danou látku, cíl a úkol. Metody je třeba zařazovat cíleně a postupně, aby se žáci učili novým poznatkům i novým způsobům práce a dovednostem. Plánujeme je  i časově, jako kratší zpestření výuky, nebo delší projektové vyučování.

Volné psaní zařazuji do výuky velmi často. Žáci se vyjádří k tématu, problému či otázce, která  například vzejde z průběhu vyučování z probírané látky. Po kratší dobu (2-7 minut) zapisuje žák své myšlenky, ty poté sdělí kamarádovi nebo třídě a porovnává je vzájemně v třídním kolektivu. Může psát i například …nic mě nenapadá, nevím, co psát...

Čtení v rolích je dobrá aktivita pro skupinovou práci. Skupina dostane text a role. Žáci si je rozdělí a v rámci skupiny působí jako herci, režisér–dohlížitel či jako ilustrátoři. Po prezentaci před třídou poté hodnotí , diskutují a pokládají otázky.

Řízené čtení s diskusí je další způsob, jak s dětmi získat hlubší čtenářský zážitek. Čteme společně vhodně zvolený text po kratších úsecích. Poté zadávám otázky nebo je pokládají sami žáci. Často také vedeme před čtením diskusi o názvu textu. Na závěr zařazujeme krátké shrnutí myšlenek o textu a vlastní stanovisko.

Klíčová slova je opravdu oblíbená aktivita dětí. Většinou jí děláme jako skupinovou práci. Na základě probíraného tématu (může být i naprosto spontánní téma) vyberu na tabuli 7 slov – to jsou slova klíčová. Vybírám podstatná jména, ale je vhodné zařadit i jiný slovní druh. Žáci pak ve skupinách, nejlépe tak po 5, píší text/příběh tak, aby vhodně tato slova zapojili. Po napsání svůj text/příběh prezentují před tabulí a ostatní žáci hodnotí, ptají se a diskutují.

Při použití myšlenkové mapy rádi využíváme interaktivní tabuli. Připravím si pro své žáky doprostřed okna slovo (heslo) pojem a oni píší okolo vše, co je k tomuto slovu napadne. Opět je úžasné číst, pozorovat, slyšet ty zajímavé asociace a nápady, které mají.

Čtení s předvídáním je metoda, která je náročná na přípravu, ale určitě stojí za to občas ji do výuky zařadit. Jistě každému z nás přinese kýžené ovoce. Vyberu vhodný text, který je dále využitelný například v hodině vlastivědy – Karel IV, ale pěkná je i báseň či příběh. Text si rozdělím po kratších logických úsecích, nakopíruji pro každého žáka a po úsecích rozstříhám. Upozorňuji, že žáci dopředu neznají název textu – tím se zabýváme až na konci.

 Postupně si rozdáváme jednotlivé úseky textu, ke kterým žáci dostávají otázky. Na otázky odpovídají do předem připravené tabulky, kterou si umístí na list A4 a tato tabulka má 3 sloupečky:

Můj odhad /odpověď/

Proč jsem se tak rozhodl/rozhodla?

Jaká je skutečnost?

Po zpracování celého textu, který si žáci lepí pod sebe na druhou stranu listu A4 (na první straně mají tabulku) si ho společně přečteme a žáci začínají přemýšlet nad názvem textu, pracují s obsahem a volí vhodná slova. Poté popřípadě doplní text ilustrací.  Na závěr mohou napsat, zda mají oblíbeného básníka či nějakou oblíbenou báseň. Učitel na základě vyplňované tabulky může zhodnotit žákovy čtenářské dovednosti, úroveň slovní zásoby, jeho životní zkušenosti a podobně. Jsou to pro něj velmi cenné informace. Pro příklad uvádím, jaký název vymyslel žák 3. třídy k následující básni – viz obrazová příloha, v originále se báseň jmenuje Host. Žák vymyslel název – Slípka to pokazila. Příklad úžasné žákovy asociace nad básní.  Samozřejmě často se objevovaly názvy typu Zloděj, Pes, apod.

Závěrem bych chtěla jen zdůraznit, že učitel by měl mít na mysli zákonitosti procesu učení a možnost uplatnění výchovně vzdělávacích zásad. Je třeba vybírat a do výuky zařazovat ty metody, které přivádějí žáka k aktivitě, vzájemné spolupráci, k ochotě pomoci druhým, samostatnosti, rozvíjení tvořivosti a tedy ke kritickému myšlení.

Dalo by se toho jistě o tomto tématu napsat ještě mnoho. Doufám, že nám učitelský život bude přinášet mnoho úžasných a překvapujících zážitků s našimi žáky a že bude stále co nového objevovat.

Autorka: Štěpánka Plavcová